LIDOVÉ NÁZVY: Chlapice, meduničník, vředový kořen, arunkulus, barbarbule, lobaz, lobazník, tavola, třebník, zimničné koření
TUŽEBNÍK JILMOVÝ (Spiraea ulmaria), slov. Túžobník brestový
SBÍRÁME: nať
DOBA SBĚRU: červen – srpen
Popis
Vytrvalá bylina až 150 cm vysoká, s přímou a hranatou, řídce rozvětvenou lodyhou. Listy tužebníku jsou na okrajích dvojitě pilovité. Žlutobílé drobné květy jsou uspořádány do vrcholičnatých květenstvích. Kvete od června do srpna. Plodem je hnědý měchýřek.
Použití
Užívá se při horečnatých onemocněních z nachlazení, dále při dně a revmatismu. Také jako diuretický prostředek při nemocech močového měchýře a ledvin.
Sběr
Výskyt: podél vodních toků, na mokrých loukách, v močálech, v houštinách olší a vrb
Způsob sběru: sbíráme ručně nebo pomocí nože celou kvetoucí nať, nepřesahující délku 60 cm. Nesbíráme nať, která je v plném květu nebo dokonce překvetlá, neboť při sušení dozrává a vytváří semena, která nejsou v droze žádoucí. I při opatrném sběru se stane, že tužebník vytrhneme i s kořeny – ty ihned na místě odřezáváme, abychom nať neznečistili. Nať tužebníku je poměrně dlouhá, ale nelámeme ji, jen volně ukládáme do žoků. Lépe se s ní později manipuluje.
Sušení
Tužebníkovou nať sušíme v průvanu na stinném místě nebo umělým teplem nepřesahujícím 35°C. Při dosoušení s natí zacházíme opatrně, neboť listy se snadno odrolují. Květy si i po usušení musí zachovat svou běložlutavou barvu. Usušenou nať chráníme před vlhkem. Balíme do jutových nebo propylenových žoků.
SESYCHACÍ POMĚR: 4 – 5:1