SLUNEČNICE

SLUNEČNICE (Helianthus annus L.), slov. Slnečnica ročná

SKLÍZÍME: okvětní plátky
DOBA SKLIZNĚ: červenec - září

Popis

Slunečnice je původní v Severní Americe. Je to statná jednoletá rostlina dorůstající až 3 metrů výšky a patřící do čeledi hvězdnicovité. Tato rostlina má jeden hlavní kořen, ze kterého vyrůstá mnoho postranních kořínků. Lodyha je přímá a silná, po celé délce porostlá bílými drsnými chlupy. Listy jsou veliké, vejčité a po okrajích ozubené. Velký žlutý úbor s průměrem až 30 centimetrů není květ, nýbrž květenství složené z mnoha jazykových žlutých květů a hnědých trubkovitých květů umístěných uprostřed. Poté co odkvete, mění se úbor v plodenství. Toto plodenství obsahuje nažky, které jsou jedlé a nazývají se slunečnicová semínka.

Použití

Květ slunečnice snižuje horečku, zlepšuje trávení, snižuje pocení. Byla rovněž prokázána stimulace jaterní činnosti. Aplikována zevně dovede droga léčit hnisavé kožní afekce, záněty a zapaření. V čajových směsích.

Pěstování

Podnebí a půda: slunečnice vyžadují slunné a chráněné stanoviště (hlavně proti prudkému větru, který může vyšší druhy snadno polámat či vyvrátit z kořenů) a vzdušnou, propustnou, na živiny bohatou zeminu (např. směs kompostové zeminy a písku v poměru 1:1).

Způsob pěstování: pěstujeme je v květinových záhonech i na trávníkových plochách. Jednotlivě vyniknou i v menších slunečnicových sesadbách. Nižší druhy jsou vhodné i do letničkových sesadeb či pro pěstování v nádobách na terasách, balkonech i okenních parapetech.Za teplých slunečných dnů jsou náročnější na zálivku – nedostatek vláhy se brzy projeví výrazným svěšením listů i květů. Po zálivce však rostliny obnoví velice rychle zásoby vody. Slunečnice by se tedy měly dostatečně zalévat, za teplého počasí každý den. Pokud je zemina dostatečně výživná, nemusíme je hnojit.